Jen hlupák a zločinec se raduje, když umírají lidé. Navíc ve válce, která je zcela zbytečná. A takovou je válkou, která začala v Gruzii tentýž den, kdy v Pekingu vzplál olympijský oheň. Přestože se tato válka snad již chýlí ke konci, prohráli jsme všichni, protože opět selhal lidský rozum.
Válka na Kavkazu překvapila mnohé. I když Gruzie za pomoci států NATO – především USA, ale i České republiky – od tzv. revoluce růží v roce 2003 intenzivně zbrojila. Vojenský rozpočet Gruzie vyrost od příchodu Michaila Saakašviliho do funkce prezidenta z 30 milionů ročně na letošních 930 milionů dolarů. Ve dvou zvláštních kurzech prošlo výcvikem napřed speciálních jednotek a poté námořní pěchoty USA celkem pět tisíc gruzínských vojáků. Proti komu byli asi cvičeni?
Gruzie se odvděčila nadšenou podporou amerických akcí v Kosovu, Afghánistánu – a hlavně v Iráku, kde je teď dvoutisícový kontingent. Polovina by se ale měla v pondělí vrátit na příkaz prezidenta Saakašviliho domů na pomoc v bojích proti Rusku, jestliže ji ale dokážou Američané přepravit. Jenže námořní cesty blokují ruské lodě a muslimské Turecko v 90. letech podporovalo převážně muslimskou separatistickou Abcházii v boji proti pravoslavné Gruzii.
Ti kdo byli zaskočeni rozhodnutím prezidenta Saakašviliho zahájit bleskovou válku v Jižní Osetii se asi domnívali, že tomuto politikovi lze věřit. Jeho časté výzvy na sjednocení Gruzie střídala mírová prohlášení a teatrální gesta. Bylo mu odpouštěno zatýkání opozice i zavírání médií, podvody ve volbách i záhadná úmrtí spolupracovníků. Washingtonu i Bruselu se líbí čeřit vodu na jižní hranici Ruska a představa vojenských základen USA na Kavkazu. Nemluvě o ropovodu z Ázerbájdžánu do Turecka právě přes Gruzii. Rusové na válku nevěřili, protože věřit nechtěli. A protože selhala rozvědka.
Saakašvili zahájil válku v naději, že bude krátká a že do ní Rusko nevstoupí. Vsadil na nesmírně krutý způsob válčení, kdy se obořil na správní středisko Cchinvali raketovými salvami, děly i střelbou z vrtulníků. Město vlastně zničil. Podle místních údajů byly bombardováním zavražděny přibližně dva tisíce lidí. A podařilo se mu ještě víc: vyhnat polovinu Jihoosetinců na sever. Co s nimi na území Gruzie, když mají občanství Ruské federace? Pro jistotu byly bombardovány i kolony utečenců.
Při útoku na Cchinvali neváhali gruzínští vojáci zaútočit i na útvary ruské armády. Ruská vojska mají za úkol v Jižní Osetii i Abcházii udržovat mír, což se ovšem politikům usilujícím o destabilizaci situace či o rychlá řešení složitých problémů nelíbí. V těchto oblastech jsou dislokována na základě mezinárodních dohod: od roku 1992 v Jižní Osetii a od roku 1994 Abcházii. Tehdy se podařilo zastavit krvavou válku započatou po rozpadu Sovětského svazu. V bojích o Abcházii tehdy zahynuly čtyři tisíce Gruzínců (další tisíc Gruzínců je nezvěstný) a čtyři tisíce Abcházců. V jižní Osetii tehdy zahynuly dva až čtyři tisíce lidí. Při rozpadu Sovětského svazu se každý národ chtěl osamostatnit A Osetínci nejsou Gruzínci, právě tak jako jimi nejsou Abcházci. Součástí Gruzie se stali v dobách, kdy mapy správního členění Sovětského Ruska kreslil Stalin.
Největší strategickou chybou Saakašviliho bylo, že nevěřil v ruskou odvetu. Nevěřil, že Rusové budou hájit silou své spoluobčany, že risknou narušení své snahy o nový mírový obraz Ruska. Že se nenechají zatáhnout do války v předvečer prezidentských voleb v USA a ve chvíli, kdy západní mocnosti (a Česko s nimi) zabředly do nevyhratelných válek v Afghánistánu a Iráku. Že půjdou do bojů v době olympijského míru a že půjdou rychle. A hlavně věřil v pomoc Západu.
Není náhodou, že Saakašvilli svá válečnická rozhodnutí i prohlášení přednáší před vlajkou Evropské unie. Z Bruselu i Washingtonu mnohokrát dostal ujištění o podpoře, nemluvě o výzbroji a výcviku armády. A dokud budou Evropskou unii reprezentovat lidé jako Javier Solana, mohou politici, kteří porušují mezinárodní právo a ochotně hází bomby na civilisty oprávněně očekávat, že v Evropě mohou nalézt spojence. Smutnou skutečností je, že v Evropě i v USA nejvíce volají po zachování územní celistvosti Gruzie ti politici, kteří iniciují rozbití Srbska svoji zcela nesmlouvavou podporou kosovského separatismu. Slepá politika dvojího metru spojená s obnovou tajné diplomacie v duchu nejhorších tradic minulosti se stává evropskou samozřejmostí.
Rusko ovšem vojensky nastoupilo a přes veškerou neohrabanost na poli válečném zákonitě vítězí. Prohrává ovšem na poli propagandistickém. Velká západní media začínají informace o bojích v Gruzii obrázky gruzínských civilistů zabitých při ruském bombardování vojenské základny v Gori (podle gruzínských údajů zahynulo 20 civilistů; pro srovnání: letos při náletech NATO v Afghánistánu již zahynulo přibližně 400 civilistů) a záběry na plameně hovořícího usměvavého gruzínského prezidenta, který pojal válku jako příležitost k divadelní sebeprezentaci. Jak BBC, tak i CNN v neděli začínala zpravodajství o válce z Tbilisi, pak na chvíli půjčily slovo do Moskvy, aby je zpět vrátily k závěrečnému shrnutí do Tbilisi. Obrázky desetitisíců utečenců z Jižní Osetie či vypáleného Cchinvali jsou zatím embargovány. Nemluvě o tom, že Rusku chybí demagogický orátor typu Saakašviliho – a možná je to dobře.
Kdyby česká diplomacie hájila národní zájmy – což je samozřejmě naivní představa -, pak by měla den před sebou dva hlavní úkoly:
Především je třeba sdělit Gruzii, že nemůže počítat s naší podporou při vstupu do evropských struktur, když bude řešit problémy válkou. Že stát, který potlačuje národnostní menšiny, a hlásá primitivní nacionalismus a provokuje sousedy, by znamenal pro nás nepřijatelnou přítěž. Bez ohledu na to, že se demagogicky hlásí kdemokratickým hodnotám, protože ví, že se to některým politikům a propagandistům na Západě hodí.
Česká republika by měla podpořit ideu vytvoření mezinárodního tribunálu na vyšetření zločinů vJižní Osetii. Podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidy z prosince 1948 je za genocidu pokládán čin spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou či náboženskou skupinu. Existuje závažné podezření, že tento cíl obsahoval rozkaz, který zahájil operaci gruzínských vojáků vJižní Osetii.
Je čas válku skončit. Původní ruské návrhy, které Tbilisi za podpichování západních spojenců řadu týdnů odmítá, jsou vhodný základ: zastavit boje, stáhnout vojáky a podepsat dohodu o nepoužití síly. Pak by se dala ladit široká autonomie pro Jižní Osetii a Abcházii v rámci Gruzie, nebo dohodnout odtržení.
Že takováto jednání budou dlouhá, je samozřejmé. Nenávisti bylo zaseto mnoho, potomci zabitých jsou na obou stranách. Nová kavkazská válka je ale hloupý a zločinný pokus prosadit rychlé řešení, které je výhodné pouze pro jednu stranu. Spojené státy, které dnes vyzývají Rusko k zastavení agrese, by si měly konečně uvědomit: jejich výsadní postavení ve světě neohrožuje žádný stát. Americkou hegemonii ohrožuje chaos. A největším zdrojem globálního chaosu je současná vláda George Bushe.
Publikované so súhlasom autora
Článok bol pôvodne publikovaný na: http://publica.cz/content/view/583/1/
ilustračné foto: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:South_Ossetia_war_russian_tank.jpg
