Islámský stát (IS) – původně ISIS – Islámský stát v Iráku a Sýrii nebo také ISIL – Islámský stát v Iráku a Levantě (což je historický název zahrnující území Libanonu, Jordánska a bývalého podmandátního území Palestiny). ISIS byla původně zkratkou i pro ultraradikální džihádistickou sunnitskou organizaci, která usiluje o vytvoření sunnitského teokratického státu (chalífátu) na území Iráku a Sýrie. Vychází z ideologie al-Káidy, ale ve svém radikalismu ji často překonává a dostává se dokonce do konfliktů s „mateřskou“ afghánsko-pákistánskou organizací.
Organizace zaktivizovala svoji činnost během války v Iráku a po roce 2010 zapustila pevné kořeny i v rozvrácené Sýrii. Po městu Fallúdža, které okupuje od počátku roku 2014, obsadila bez většího úsilí velká důležitá irácká města Mosul a Tikrít, v Sýrii se stalo jejím centrem město Rakka.
V Sýrii vedla kruté boje nejen s vládními jednotkami, ale i se sekulárními skupinami ozbrojené opozice (Syrská osvobozenecká armáda) a dalšími islamistickými skupinami (Džabchat an Nusra). To jí umožnilo zdokonalit vojenskou taktiku, v oblasti politiky získávat spojence v rámci sunnitských kmenů za pomoci materiálních stimulů a sociální pomoci místnímu obyvatelstvu, včetně přijetí tvrdých norem práva „šária“.
Současným vůdcem IS je Abú Bakr al-Baghdádí, který se stal chalífem pod jménem Ibrahim. Vystupuje jako následník proroka Muhammada, což již samo o sobě vyžaduje povinnou loajalitu všech muslimů. Zároveň nevyhlašuje žádné nové revoluční kompetence nebo změny a proto jeho slovům „…chceme udělat všechno tak, jak bylo v čase proroka Muhammada“ rozumí každý prostý věřící muslim. Cílem je obnovit zřízení, které bylo pro muslimy zlatým věkem, kde neexistoval rozdíl mezi státem a náboženskou komunitou a kde všechno bylo do důsledku řízeno islámským právem.
Historicky první chalífát vznikl roku 633 n. l. jako státoprávní uspořádání, které bylo nastoleno po smrti proroka Muhammada. Protože Muhammad nezanechal žádného mužského nástupce, prvním chalífou se stal jeho blízký přítel a zároveň příbuzný Abú Bakr. Chalífát zaznamenal pozoruhodný teritoriální rozmach. Postupně byly dobyty, obsazeny a připojeny Palestina, Sýrie, Írán, Arménie, Gruzie a „arabská“ vojska útočila na Střední Asii (po řeku Syrdarju), pronikla do západní Indie (dnešního Pákistánu), rychle dobyla celé severní pobřeží Afriky. U Džabal al-Táriku (dnešního Gibraltaru) vstoupila na Pyrenejský poloostrov a na začátku 8. stol. n. l. už byla za Pyrenejemi.
To byl tzv. zlatý věk islámu. Po něm došlo k přenesení chalífátu do Bagdádu, po vyvrácení Bagdádu Mongoly do Káhiry, poté do Osmanské říše, kde byl v roce 1924 chalífát zrušen v rámci Atatürkových reforem.
Mezi poslední pokusy obnovit chalífát patří pokus islamistů vyhlásit v roce 2006 tzv. „Islámský stát v Iráku“, který měl zahrnovat oblasti s převahou vyznavačů sunnitské větve islámu. Dalším pokusem bylo prohlášení o ustavení chalifátu vedením muslimského Bratrstva v Egyptě v roce 2012. V rámci volební kampaně M. Mursího jeden z jeho hlavních ideologů vyhlásil: „Před námi je perspektiva realizace věčné touhy o vytvoření islámského chalífátu. Máme před sebou náš gigantický sen a náš společný cíl – vytvořit Spojené arabské státy, které se stanou základem realizace vůle Allaha. Hlavním městem však nebude Káhira, Mekka ani Medina, ale Jeruzalém“ a naším heslem bude „Na Jeruzalém půjdou miliony muslimů.“
V muslimském světě již mnoho islámských stran a organizací vyhlásilo za svůj cíl vznik islámského státu, ale všechny omezovaly boj jen na své národní státy. Islámský stát však chce zničit všechny státy vytvořené bývalými koloniálními mocnostmi po pádu Osmanské říše. Proto návrat ideje chalífátu není v tomto případě jen výkřik několika islamistických extrémistů, ale významný zásah do budoucnosti celého Středního východu.
Při srovnávání nejnovějšího projektu s předcházejícími pokusy lze najít nejen podobné, ale i řadu rozdílných charakteristik. Na jedné straně stejně jako všechny pokusy v minulosti vychází z pojetí salafistického islámu, a proto jakoukoli jinou formu náboženského vyznání či sebemenší porušení islámských pravidel tvrdě trestá. Na druhé straně se zásadním způsobem liší od předcházejících pokusů celou řadu nových faktorů, které mohou mít zásadní vliv na realizaci této ideje:
- IS usiluje o vytvoření dobře fungujícího státu se všemi jeho atributy. Je možno sledovat rozsáhlé formování vlastní státnosti na obsazených územích a kontrolu všech aspektů životaschopnosti těchto oblastí. Bojovníci kontrolují zásobování vodou, elektrickou energií, fungování dopravní infrastruktury ve městech, výplaty dělníkům apod. Umožňuje jí to organizovat a budovat potřebné struktury moci, které byly dosud džihádistům nedostupné.
- IS disponuje velkými finančními zdroji z fondů států Perského zálivu, z prodeje ropy, z kontrabandu, loupeží, výkupného za osvobození rukojmích a nově zavedených daní. Důležitým zdrojem jsou i obsazené banky v Mosulu a velké množství zabavené irácké vojenské techniky. Západní zdroje oceňují její aktiva až na úroveň několika miliard dolarů. Proto může platit žold řadovým bojovníkům, využívat profesionální irácké důstojníky a vojáky, nakupovat moderní zbraňové systémy a formovat vlastní teroristickou síť. Také jí to umožňuje získávat spojence v rámci sunnitských kmenů za pomoci materiálních stimulů a sociální pomoci místnímu obyvatelstvu. Není finančně závislá na Al – Kaidě a stále více teroristických skupin jí přísahá věrnost.
- IS produkuje profesionální propagandu na internetu a na sociálních sítích, vydává časopis ve francouzské a anglické verzi. Například cíle chalífátu prezentuje v profesionálně vyrobeném videu v anglickém jazyku pod titulem „Konec Sykese-Picota“. Tím se odvolává na někdejší dohodu mezi Francií a V. Británii o rozdělení Iráku a Sýrie po první světové válce. Současně však upozorňuje na to, že to nebude první hranice, která bude zrušena. Mají následovat hranice Jordánska, Libanonu a osvobození Palestiny.
- IS publikuje i roční bilance své investiční přitažlivosti. Na více než pěti stech stranách textu s řadou tabulek a dezignerskými presentacemi analyzuje činnost organizace, její příjmy a výdaje, efektivnost vynaložených prostředků, atd. Tyto pravidelné roční bilance, obdobně jako bilance velkých korporací, usilují o získání dalších investorů a sponzorů. Znamená to, že představuje nejen vysoce organizovanou militarizovanou strukturou s jasnými politickými cíli, ale i s korporativními metodami plánování a realizace těchto cílů.
- IS disponuje i velkými taktickými schopnostmi. Její ozbrojené jádro se konstituovalo v Iráku již během sunnitského povstání 2004 – 2007, získalo zkušené velitele z bývalých členů Irácké armády, jednotek strany Baas a zahraničních bojovníků. Jako efektivní se ukázalo i převzetí taktiky Talibánu jak udržet získané území. Zatímco elitní jádro armády bojuje, kontrolu nad získaným územím udržují utajené skupiny a náčelníci místních kmenů, kteří přísahali věrnost islamistům. Její strategie je pružná a útočí na slabá místa tam, kde buď nefunguje stát, anebo se stát nedokáže postavit na odpor.
Znamená to, že vnitřní konflikty v Sýrii, Libanonu a Iráku se jakoby slily v jednu náboženskou válku mezi stoupenci dvou hlavních větví islámu – sunnitské a šíitské a spolu se zasahováním dalších států se tento konflikt stává důležitou a nebezpečnou součástí současných mezinárodních vztahů.
ilustračné foto: pixabay.com
