Radikální nábožensko – politické hnutí, které vládlo na většině území Afghánistánu v letech 1996 – 2001. Jde o etnicky homogenní a islámské konzervativní sunnitské hnutí a nejvýznamnější ozbrojenou sílu afghánských Paštúnů.
Název „Tálibán“ (doslova „hledač pravdy“) se původně používal výlučně na úrovni náboženských škol a vyšších islámských učilišť a jeho agitátoři absolvovali školení v muslimských seminářích v Pákistánu. U jeho zrodu byl do té doby neznámý duchovní vůdce Muhammad Umar, který vyzýval studenty, aby se v afghánsko – pákistánském pohraničí postavili se zbraní proti bezpráví a vyhlásili boj všem znepřáteleným skupinám a hnutím v Afghánistánu. Růst jeho popularity byl spojený se ztrátou prestiže tehdejší afghánské politické reprezentace a vojenských velitelů, kteří získali autoritu v době sovětsko-afghánské války (→).
Tálibán v tomto boji o politickou moc získal podporu Pákistánu a Saúdské Arábie. Nejdříve se k moci dostal v pohraničních oblastech, následně byl v Kandaháru vybudován hlavní štáb a v roce 1996 dobyl hlavní město Kábul. Nový režim uznaly pouze tři státy – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Pákistán. Tálibánu se však nepodařilo ovládnout celou zemi, protože měl podporu jen jedné etnické skupiny, která sama o sobě nebyla schopná sjednotit rozdělenou zemi.
Hlavní cíl Tálibánu – vybudovat radikální islámský Boží stát a v oblasti teologie návrat k mýtickým kořenům islámu podle vzoru saúdsko-arabského wahhábizmu. Pro ženy byl zaveden zákaz jakékoliv činnosti mimo domova, povinnost nosit burku zahalující celé tělo, včetně obličeje, zákaz studovat a vzdělávat se. Jeho stoupenci s fanatizmem utopistů usilují vytvořit nového islámského člověka oproštěného od hříchů a v zájmu tohoto „vznešeného“ cíle uplatňují tradiční tvrdé islámské tresty. Krádež se trestá useknutím končetin, nezákonné sexuální vztahy ukamenováním, menší přestupky bičováním a bitím. Byl vyhlášený zákaz pití alkoholu, povinné nošení turbanu a muslimské brady.
V roce 1996, po přesunu Usamu bin Ládina ze Súdánu do Afghánistánu, nový režim umožnil al-Káidě vybudovat v zemi hlavní stan a výcvikové tábory, za co získal vysoké finanční částky. První vojenský úder proti těmto základnám uskutečnily USA v roce 1998 po atentátech na jejich ambasády v Keni a Tanzanii, při kterých zahynulo více než dvě stě lidí.
Po 11. 9. 2001 se pod vedením USA vytvořila široká protiteroristická koalice, která si vytyčila za cíl zlikvidovat Tálibán jako hlavní základnu mezinárodního terorizmu. Klíčovou úlohu v jeho vojenské porážce sehrála tzv. Severní aliance podporovaná Ruskou federací a paštunské jednotky na jihu země. Za podpory amerického letectva se podařilo uvést do pohybu do té doby pozičně vedenou válku jednotkami Severní aliance, které v krátkém čase dobyly Mazáre Šarif, Herát, Kábul, Kunduz a Kandahár.
Po likvidaci hlavního vojenského odporu Tálibánu koncem roku 2001, došlo však v roce 2003 k novému oživení bojové činnosti jeho jednotek. Zvýšil se počet aktivně působících povstaleckých skupin a útoků na spojenecké jednotky působící v rámci Mezinárodní bezpečnostní a podpůrné mise ISAF a také na jednotky nově budované afghánské armády a policie.
ilustračné foto: www.marines.mil
