Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov spolu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave usporiadali 1. 12. 2015 už 9. medzinárodné sympózium na tému „Potenciál spravodajských služieb proti medzinárodnému terorizmu”. Publikujeme v poradí šiesty referát z tohto sympózia.
* * * *
K. Randák: Hlavní faktory ovlivňující činnost zpravodajských služeb v boji proti mezinárodnímu terorismu
Dříve než se budu věnovat oněm faktorům, které jsou uvedeny v nadpisu mého příspěvku, dovolte mi, abych se krátce zastavil u popisu situace. Kromě toho, jak sami již v průběhu mého vystoupení snadno poznáte, faktor, skutečně zcela zásadně limitující činnost a úspěšnost zpravodajských služeb v jejich boji proti mezinárodnímu terorismu, je dle mého názoru pouze jeden. Je však bohužel tak obtížně odstranitelný, že všechny ostatní problémy, se kterými se zpravodajské služby musí potýkat, se v tomto světle jeví jako onen pověstný „piece of cake“.
V současnosti je problematice terorismu věnována, ze zcela pochopitelných důvodů, značná pozornost. Od nedávných teroristických útoků v Paříži jsem byl nejméně 10x víceméně přemluven zástupci nejrůznějších médií, abych veřejně vyjádřil svůj názor na současnou situaci, ať již u nás nebo v zahraničí. Nepochybuji o tom, že velmi podobnými žádostmi byli bombardováni i jiní nešťastníci mého typu. To jen dokresluje, jak je zájem veřejnosti v dnešním světě sdělovacími prostředky ovlivňován, pokud nechci přímo říci manipulován. Ještě nedávno nepadlo v médiích o terorismu téměř ani slovo. Zprávy byly plné řecké ekonomické krize a spekulací o možném vyloučení Řecka z Evropské unie. Následovalo přesycení zpravodajství informacemi o uprchlické vlně, mířící do Evropy. A tak bychom mohli pokračovat retrospektivně i do minulosti. Díky všem těmto, zdánlivě aktuálnějším tématům, byla problematika terorismu a boje proti němu vytlačována z centra pozornosti.
Ale i v té době existovaly části světa, kde události, které nám byly předkládány jako zcela zásadní, byly zcela nevýznamné a největší pozornost na sebe naopak přitahovaly problémy, spojené s pravidelně se opakujícími teroristickými útoky. Tento svět nebyl a není od nás tak vzdálen, jak bychom si možná přáli. A jak se ukazuje, stačí velmi málo a stáváme se těmi, na něž odpovědnost vypořádat se s následky případného teroristického útoku dopadne. Z hlediska zpravodajských a bezpečnostních složek je podle mého názoru zapotřebí, zaměřit se skutečně pouze na vlastní boj proti terorismu a jeho projevům, nevěnovat se příčinám jeho vzniku a nepřemýšlet o jeho kořenech. Tato oblast by měla zůstat vyhrazena jiným.
Pokusme se nyní krátce charakterizovat současný terorismus, abychom si ujasnili, jakému nebezpečí vlastně čelíme:
- Jedná se o globální hrozbu ve smyslu využívání mezinárodních sítí i potenciálních cílů –
- Užívá extrémní ideologie, tj. my vs. ostatní, které je třeba zničit –
- Využívá zkušeností guerillové války, na což zpravidla nejsou bezpečností složky demokratických států připraveny
- Užívá výjimečných prostředků, jako jsou sebevražedné útoky, veřejné popravy, mediální oslava násilí, atp.
- Existuje hrozba použití nekonvenčních zbraní, především chemických, v menší míře biologických či jaderných
- Vyznačuje se naprostou iracionalitou v chování útočníků, v drtivé většině pocházejících z neasimilovaných skupin obyvatelstva.
Jaká je tedy situace, jaké změny probíhají a k jakému vývoji ve světě terorismu dochází a pravděpodobně i nadále bude docházet:
- Na rozdíl od dřívějšího, relativně dlouhodobého stavu, kdy sice vedoucí ideologickou silou teroristického světa byla Al-Qa´ida, nicméně mnoho skupin operovalo zcela nezávisle, nyní, alespoň verbálně, dochází ke sjednocování pod vlajku Islámského státu (ISIS)
- Neustále narůstá aktivita ISIS a dalších skupin v internetovém prostoru. Cílem je šíření ideologie mezi muslimskou komunitou, a to především v Evropě.
- Využíváním Facebooku a Twitteru dochází k ovlivňování smýšlení zvláště mladých lidí, k jejich náborování a radikalizaci. Obecná nespokojenost pak zároveň zvyšuje nebezpečí samostatných akcí jednotlivců
- K dalšímu nárůstu napětí jednoznačně přispívají i různé islamofobní projevy a reakce, ať již jednotlivců či skupin. Tím dochází k radikalizaci i dosud umírněné části muslimských komunit. Důsledkem pak může být další eskalace násilí
Jak již bylo řečeno, těžiště práce bezpečnostních složek bude vždy spíše spočívat v represivní, v případě zpravodajských služeb v preventivně-represivní činnosti. Čistě preventivní opatření, až na výjimky v podobě např. poradní úlohy zpravodajských služeb, patří někomu jinému. Mohou to být politici, dále sociální, ekonomický a vzdělávací systém státu, eventuálně charitativní organizace atp.
Jaké možnosti strategie a jaké nástroje vlastně zpravodajské služby a ostatní složky mají v boji proti terorismu. Základem této by měla být kontrola šíření terorismu a různé metody odstrašení. K tomuto účelu je třeba:
- Izolovat skupiny potenciálních teroristů od jejich sympatizantů, podporovatelů a především finančních zdrojů
- Znemožnit nebo v maximální možné míře ztížit jejich možnosti cestovat nebo přeskupovat se
- Zlepšit ochranu potenciálních cílů útoků, a to místně, regionálně i globálně
- Zlepšenou legislativou důsledně stíhat teroristické činy a jednání tyto činy podporující
- Převést konfrontaci s teroristickými skupinami, která je v podstatě asymetrickým konfliktem nízké intenzity, na konflikt vyšší intenzity, umožňující využít výhod pravidelné armády
- Za tím účelem přizpůsobit strukturu ozbrojených sil pro jejich využití jako sil intervence a rychlé reakce
Úroveň a především funkčnost systému, který má stát v boji proti terorismu k dispozici, je a vždy bude závislá na politicích a jejich rozhodnutích. Je proto nezbytné, aby politici byli schopni diskutovat o cílech a metodách protiteroristického boje tak, aby tato diskuse zachycovala jejich názor na legitimnost těchto cílů. Může se totiž stát, že politici, tak jak mají ve zvyku, změní názor a náhle přestanou nebo naopak začnou považovat některé cíle a metody za legitimní. Může dokonce nastat situace, jakkoliv je to v dnešní době dost nepravděpodobné, kdy se přikloní k názoru, že nejsou legitimní žádné kroky, ať již preventivní či odvetné. Toto vše se musí bezpečnostní složky z existující diskuse dozvědět. Obávám se však, že minimálně ve středoevropském prostoru, místní politické elity nejsou takovéto interakce vůbec schopny. Místo toho jsme svědky pouze slovních exhibic a snahy o získání vlastních politických bodů.
Je tedy třeba do nekonečna těmto lidem opakovat, že oni jsou přímo odpovědni za výše zmíněný systém a měli by být a také budou voláni k odpovědnosti, jestliže vykazuje funkční nebo jiné nedostatky, které se ve svém důsledku mohou projevit v ohrožení bezpečnosti země nebo jejich občanů. Je také logické, že by politici při svém rozhodování měli, a to ve svém vlastním zájmu, naslouchat odborníkům, kteří se příslušnou problematikou dlouhodobě zabývají. Ostatně to samozřejmě platí i v jiných oblastech než je téma boje proti terorismu. Problémem politiků však je, že tak činí jen velmi zřídka a když už, tak se zpravidla odbornými radami neřídí. Jinými slovy, když nechtějí slyšet, tak neslyší. Důvody bývají různé, tím nejčastějším je pak osobní ješitnost.
Nebudou-li však o problému diskutovat experti, hrozí nebezpečí, že se dříve či později tématu chopí diletanti, popřípadě média. Samozřejmě ke škodě věci a se všemi negativními důsledky.
Tím se dostáváme k tomu, co by měl takový systém obsahovat, aby byl dostatečně účinný. Zpravodajské i bezpečnostní organizace disponují již nemalými zkušenostmi z boje proti modernímu mezinárodnímu terorismu. Je pochopitelné, že toto penzum zkušeností se velmi liší. Ovšem právě v problematice terorismu by nemělo být obtížné zabezpečit plynulou informační výměnu. A zde je kámen úrazu. Komunikace mezi službami je mizerná, a to navzdory veškerým deklaracím vzájemné spolupráci. Odpovědnost za tento stav samozřejmě padá na vedení služeb, potažmo na ty, kdo takovýto postoj tolerují.
Ještě než se dostanu ke konkrétní podobě výše zmíněného systému, dovolte mi zmínit několik základních principů, definovaných právě na základě průběžně získávaných zkušeností zahraničních služeb, které je dobré mít na paměti, máme-li účinně bojovat proti terorismu v jeho globální podobě.
- Počet skutečně výkonných a zkušených teroristů je omezený, což znamená, že ačkoliv počet nově rekrutovaných lidí může být velký, počet skutečných tvůrců útoků je limitován. Za tvůrce jsou považováni lidé, kteří poskytují organizační zabezpečení a logistiku a svojí činností de facto umožňují fungování celé skupiny. Mezi ně lze počítat šéfy těchto skupin, výrobce výbušnin, padělatele dokumentů, verbíře, výcvikové instruktory atd. Získání jejich zkušeností trvá měsíce i roky a jejich počet je v každé teroristické organizaci relativně malý. Jejich eliminací, ať již zadržením, což je samozřejmě preferovaný způsob nebo fyzickou likvidací, nelze-li jinak, je možno přerušit, případně ukončit činnost dané skupiny. V každém případě bude její akceschopnost významně omezena na delší dobu.
- Ne každý terorista musí být zatčen či zabit, aby protiteroristická opatření byla úspěšná. Je-li totiž tempo eliminace rozhodujících článků skupiny dostatečně rychlé, pak organizace ztratí potenciál a zkušenosti, které jsou nezbytné k jejímu fungování. Zbývající teroristé budou natolik zaměstnání obavami o vlastní bezpečnost, že nebudou schopni plánování dalších akcí a bude narušena i jejich vzájemná důvěra. V každém případě se sníží frekvence útoků a dramaticky klesne schopnost provádět sofistikované akce.
- V rámci mezinárodního boje proti terorismu je daleko efektivnější využívat místní zpravodajské a bezpečnostní složky, než povolávat síly ze zahraničí, byť jakkoliv zkušené. Místní síly totiž mohou využít větší lidskou kapacitu, opřít se o domácí právní systém a znalost místních podmínek. Navíc jejich činnost nevyvolává zpravidla nevoli místního obyvatelstva, zatímco na cizince může být pohlíženo jako na vetřelce.
- I když teroristé mohou být velmi zkušení, nejsou zdaleka dokonalí a dělají často chyby. Slabou stránkou může být vzájemná komunikace nebo cestování. Podobně nedostatek expertních znalostí může vysvětlovat fakt, že doposud nepoužili zbraně romadního ničení v jakékoliv podobě.
- Ačkoliv některé státy a jejich vlády jsou slabé, téměř vždy jsou v případě otevřeného konfliktu silnější než teroristé a v každém případě by měly být povzbuzovány, aby se přímé konfrontace neobávaly. Je také lepší jednat dříve než později, kdy eventuální střet přinese větší škody.
- Zatýkání, cílená likvidace a obranná opatření jsou prostředky, kterými lze problém terorismu a jeho vývoj v daném regionu dostat pod kontrolu, resp. ovlivnit jeho intenzitu. Nejsou to však prostředky na vyřešení tohoto problému. To poskytne politikům více prostoru, času a možností získat podporu veřejnosti pro nalezení nenásilného řešení.
Jestliže k těmto principům přidáme postupnou integraci nově vyvíjených ochranných, detekčních, monitorovacích a dalších technologií, domnívám se, že stát by dostal do rukou nástroj, jehož pomocí by se dalo riziko případného útoku výrazně snížit.
Třemi hlavními oblastmi tohoto systému jsou: aktivní prevence případných útoků, systém pasivní ochrany a systém pomoci obětem teroristického útoku. Zkusme si je blíže popsat:
- Aktivní předcházení je možné zejména kvalitní zpravodajskou činností, při které je nezbytná úzká spolupráce na národní i mezinárodní úrovni a plné sdílení získaných informací. Tato věta zní samozřejmě jako otřepaná fráze, nicméně jak již bylo řečeno, v reálném světě její naplňování stále pokulhává. Neméně důležitý je i rozvoj a implementace kvalitních analytických nástrojů a technologických řetězců umožňujících monitorování pohybu osob, tzn. sledování biometrických dat a systémy jejich porovnávání. Role moderní techniky a technologie v boji proti terorismu bývá často bagatelizována a podceňována. Obvyklý pohled tzv. decision-makerů je takový, že když teroristé používají samopaly a improvizované výbušniny, tak policii a armádě musí stačit jen o málo lepší výzbroj. Není to pravda. Stát může v asymetrickém konfliktu získat výhodu jen tehdy, využije-li veškeré prostředky, které má k dispozici. A to ve všech myslitelných oblastech, včetně bezpilotních letounů, nejsofistikovanějších prostředků spojení, satelitů, počítačových sítí, atd. Rovněž národní legislativu je třeba přizpůsobit tak, aby mj. vznikl prostor pro znovuzapojení do běžného civilního života pro ty členy teroristických organizací, kteří se rozhodnou plně spolupracovat s bezpečnostními složkami.
- Pasivní ochrana zůstává mnohdy a mnohde velmi podceňovanou součástí boje proti terorismu. Jde především o vývoj a využití inteligentních systémů, schopných na dálku identifikovat potenciální hrozbu útoku. Sem můžeme zařadit např. systémy dálkové detekce výbušnin, elektronické detekce mikroorganismů na bázi biočipů, atp.
- Systém pomoci obětem teroristického útoku musí být rovněž nedílnou součástí boje proti terorismu. Jsou-li sestaveny a v ideálním případě i legislativně ustaveny, secvičené týmy záchranářů, hasičů, policistů a lékařů, schopné koordinovaně zasáhnout bezprostředně po útoku, pak takovýto zásah může významně omezit především počet obětí na životech. Součástí tohoto systému by měl také být legislativně upravený proces finanční podpory pro rodiny, jednotlivce a v nezbytných případech i pro firmy zasažené teroristickým útokem. Takovýto systém pomáhá snížit tzv. druhotné dopady teroristického útoku tím, že:
- Může pomoci lidem, jejichž blízcí (např. živitel rodiny) byli útokem zasaženi, překonat těžkosti s tím spojené
- Může omezit negativní psychologické dopady terorismu – zejména pak strach – na společnost. Lidé jsou si sice i nadále vědomi potenciálního rizika, ale vědí, že jim v případě potřeby stát všestranně pomůže, a to i finančně
Tolik tedy ke stavu, který by zajisté nebyl ideální, nicméně by se mohl ideálu alespoň přibližovat. Realita je však bohužel poněkud jiná. V lepším případě jsou mnohá z výše zmiňovaných opatření pouze na papíře, v horším v rovině ústních slibů a v katastrofických variantách se o nich vůbec neuvažuje. A jak již bylo řečeno, existují lidé, kteří by mohli uvést věci do chodu. Vzhledem k tomu však, že některé kroky by zřejmě vyžadovaly i jistá omezení pro potenciální voličskou základnu, obávám se, že z velké části se budeme muset opět spokojit pouze se sliby.
Závěrem mi dovolte krátké shrnutí. Otázka efektivního boje proti terorismu je téma, na které nelze dát ani jednoznačná a již vůbec ne okamžitá řešení. V závislosti na intenzitě ohrožení, resp. konfliktu je třeba přijímat odpovídající protiopatření v nejširším možném měřítku. Z pohledu zpravodajských a bezpečnostních složek státu je nejlepším opatřením existence funkčního, koordinovaného systému, disponujícího dostatečnými pravomocemi, který umožňuje na teroristické hrozby reagovat v odpovídajícím čase a bez zbytečných byrokratických překážek. Je možno vést diskuze na téma, jak by měl tento systém vypadat, téma by se však nemělo za žádných okolností stát předmětem politických, popřípadě mocenských rozmíšek.
Co tedy brání, aby věci fungovaly tak, jak mají? Aby se skutečně minimalizovala potenciální rizika a aby bylo skutečně možno se spolehnout na to, že zpravodajské služby naplňují účel, pro který byly vytvořeny. Kde je onen limitující faktor.
V divadelní hře „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kterou má ve svém repertoáru Divadlo Járy Cimrmana, kárá ředitel školy před celou třídou jejich třídního učitele slovy: „Za to, jaká je třída, odpovídá učitel. Za to, jaký je učitel odpovídá učitel, ne já“. Myslím, že tato věta sedí na naše politické představitele jako ulitá. Dokud se budou o funkčnost služeb a bezpečnostního systému jako celku starat jen v okamžicích, kdy usoudí, že jim to přinese politické body nebo zvýšení jejich mocenského potenciálu, daleko se neposuneme. Práci zpravodajských služeb jistě limituje mnoho faktorů, ať již vnějších či vnitřních. Namátkou můžeme jmenovat nedostatek finančních prostředků, nevyjasněné kompetence, nedostatečné pravomoci, neochotu komunikovat a sdílet informace, špatné technické vybavení, personální problémy, atd. Všechny tato problémy jsou odstranitelné relativně snadno. Část odpovědnosti za jejich řešení nepochybně spočívá na bedrech vedení služeb. Odpovědnost za to, jaké je vedení, resp. jak služby naplňují účel, za jakým byly vytvořeny, leží jednoznačně na politicích. Měli by si již konečně uvědomit, že bezpečnost státu a jeho občanů je věc, kde nesmí existovat prostor pro jejich politické exhibice.
Karel Randák (1955) – Pôvodne vrcholový športovec a tréner cestnej cyklistiky. V období 1992-1996 bol dôstojníkom československej (FBIS) a neskôr českej kontrarozviedky (BIS). V rokoch 1996 až 2007 pôsobil na Úrade pro zahraniční styky a informace, najprv na utajovaných pozíciách, v rokoch 2004-2006 bol riaditeľom ÚZSI. V roku 2006 ho prezident ČR povýšil do hodnosti generála. Od roku 2007 pracuje ako nezávislý konzultant. Od marca 2011 sa angažuje ako člen správnej rady Nadačního fondu proti korupci.
Celý zborník na stiahnutie dostupný tu: ZBORNIK_ABSD_2015
Ilustračné foto:
