Útoky ze 7. října 2023 uvrhly celý Blízký východ do nejhlubší krize za celá desetiletí. Ačkoliv je celá tato oblast již tradičně neklidná a různé útoky zde patří takřka k místnímu koloritu, je zřejmé, že dnešní situace překračuje běžný stav. Nejhorší je ovšem to, že tyto teroristické útoky zničily i tu poslední šanci na jakýkoliv smír mezi Palestinci a Izraelem – po těchto útocích se v dnešním Izraeli již nenajde nikdo, kdo by Hammásu věřil (ještě nedávno se přitom v levicových kruzích Izraele ozývaly hlasy, že by se s Hammásem mělo jednat o aspoň nějaké formě soužití), a de facto celá palestinská samospráva ztratila svou důvěryhodnost. Stejná nedůvěra ale panuje i na palestinské straně.
Je navíc zřejmé, současný stav je pouze začátkem, a že situace v oblasti bude dál gradovat. Každá akce totiž vyvolává protiakci, a proto i útok Hammásu ze 7 října vyvolal izraelskou protiakci. Ta přitom jistě bude hodně ostrá. Nejde jen o současnou izraelskou protiofenzivu – ta je zjevně pouze začátkem. Izrael se totiž bude snažit o to, aby se taková situace již nemohla opakovat, a proto bude jeho reakce ostřejší než obvykle.
Jisté náznaky něčeho takového se objevují už nyní. V odvetu na teroristické útoky Izrael totiž oznámil, že bude usilovat o likvidaci Hammásu. Stejně tak i USA a EU vyzvaly i k odstranění, eliminaci Hammásu (aniž by ovšem kdokoliv z představitelů USA či EU napověděl, jak by ono odstranění resp. eliminace měly vypadat). Je ale něco takového vůbec možné?
Hammás – mluvčí Palestiny
Pokud posuzujeme životnost Hammásu, pak je třeba si uvědomit, že Hammás nevznikl jen tak, bezdůvodně. Hammás coby odnož egyptského Muslimského bratrstva vznikl jako organizace bojující za práva Palestinců, za jejich právo na samostatný, nezávislý stát. Je to tedy obdobné jako i u dalších světových organizací, bojující za práva svých národů na svůj stát, svou samostatnost. Hammás je tak bytostně spjatý s palestinskou otázkou, která trvá již celá desetiletí, a jejíž řešení zatím nikdo nenalezl.
Původně to navíc vypadalo, že Hammás bude jen další z mnoha palestinských radikálních organizací. Postupně ale začal jeho význam stoupat. Je určitým paradoxem, že ve svých začátcích se Hammás projevoval mnohem umírněněji než jeho konkurenční organizace, OOP, Organizace pro osvobození Palestiny. Později se ale situace začala měnit. V Hammásu začalo převažovat radikální křídlo, do jisté míry i díky napojení Hammásu na zahraničí. Hammás se navíc začal profesionalizovat. Do jisté míry Hammásu napomohl i vnitřní vývoj OOP. V OOP, masivně podporované různými arabskými státy, ale také některými západními zeměmi, se čím dál silněji začala projevovat korupce, nepotismus atd. To pochopitelně mnohé běžné Palestince odpuzovalo, a naopak je to přitahovalo ke konkurenčnímu Hammásu.
V nemalé míře k růstu popularity Hammásu přispěla i dlouhodobá frustrace Palestinců, a to především těch mladých. Mnozí Palestinci, kteří v uprchlických táborech strávili prakticky celý život, jsou frustrováni tím, že by nikdy nemohli dosáhnout svého státu, že by nemohli žít běžným životem jako jiní lidé kdekoliv na zemi. I to přispělo k jejich radikalizaci, a tedy i k jejich příklonu k Hammásu.
Je ale nutno říci, že Hammás jde mnohem dál než za uplatnění přirozených práv Palestinců. Cílem Hammásu totiž není jen vznik samostatného palestinského státu, státu existujícího vedle Izraele (dosažení něčeho takového by sice bylo složité, ale patrně by to šlo). Hammás jde ve svých plánech dál – jeho opakovaně deklarovaným cílem je úplná likvidace státu Izrael. I proto je zařazení Hammásu mezi extremistické, teroristické organizace zcela správné.
To ale nemění nic na to, že Hammás má mezi běžnými Palestinci značnou podporu. Zmapovat tuto podporu je složité, a to i vzhledem k tomu, že Hammás řídí pásmo Gazy autoritativním způsobem, a jakékoliv vyjádření nesouhlasu s politikou Hammásu je postihováno. Přesto je zřejmé, že je tato podpora vysoká, a že je navíc konstantní. Proto je zřejmé, že i kdyby neexistoval Hammás, frustrace Palestinců z jejich nemožnosti získat svůj vlastní stát spolu s jejich rostoucím radikalismem by brzo dala vznik něčemu obdobnému, jako je Hammás.
Vliv zahraničí
Je také nutno zmínit, že otázka Palestiny, a tím také existence Hammásu, neexistuje sama o sobě, nejde o izolovaný jev. Naopak, palestinská otázka se promítá do celé oblasti Blízkého východu, a naopak se politika Blízkého východu promítá nejvíce právě do Palestiny, a tím i do politiky Hammásu.
Hammás je totiž (obdobně jako další palestinské organizace) masivně podporován ze zahraničí. A dá se říci, že právě na této pomoci ze zahraničí Hammás stojí, bez této pomoci by Hammás ani nebyl.
Ve svých počátcích, v osmdesátých letech minulého století, byl Hammás podporován především arabskými státy. Bylo tomu především proto, že vlády těchto států politika arabské sounáležitosti a politika podpory Palestinců do jisté míry zavazovala k pomoci jakékoliv palestinské organizaci. A tedy i Hammásu.
Tuto pomoc arabských států, navíc relativně omezenou, postupně vystřídala rozsáhlá pomoc ze strany Íránu. Tato spolupráce dvou etnicky rozdílných entit na první pohled působí zvláštně, má ale svou logiku. Teokraticky řízený Írán nábožensky fundamentalistickému Hammásu imponoval, mnohem víc než většinou umírněné arabské státy. A naopak byl radikální Hammás Íránu bližší než jiné palestinské organizace.
I proto Írán začal Hammás masivně podporovat. Irán Hammás podporuje především finančně. Jde o pomoc ve výši stovek milionů dolarů ročně, podle některých zdrojů tato pomoc přesahuje miliardu dolarů!
Nejde ale jen o pomoc ekonomickou. Důležité je, že Írán podporuje Hammás také vojensky. Írán dodává Hammás zbraně, a to nejen ruční zbraně, jako jsou útočné pušky či známé pancéřovky RPG. Írán ve velkém dodává Hammásu i svou raketovou techniku. Týká se to i známých raket Qasam, které vycházejí ze sovětských vzorů. A to, že si je dnes je Hammás schopen vyrobit vlastními silami, je také jen díky rozsáhlé ekonomické a technologické pomoci ze strany Íránu. Írán ale dodal Hammásu i některé méně výkonné balistické rakety. Důležité je, že Írán dodal Hammásu i dnes tolik populární bezpilotní prostředky, drony, kterých Hammás vlastní obrovské množství. Írán navíc předává Hammásu nejen zbraně, ale také své know-how v oblasti vedení asymetrického způsobu boje.
Hammásu ovšem nepomáhá jen Írán. Výrazně Hammásu pomáhá také bohatý Katar, a to obrovskými částkami. Nutno ale říci, že právě díky této podpoře Hammásu má Katar napjaté vztahy s dalšími arabskými státy regionu, především Saúdskou Arábií a SAE. Nicméně dominantní a do značné míry určující je pomoc ze strany Íránu.
Právě díky této rozsáhlé ekonomické pomoci dosáhl Hammás tolika úspěchů. Jedině díky finanční pomoci ze strany Iránu měl Hammás dostatek prostředků na to, aby dokázal vybudovat nemocnice, školy atd. Tím si ovšem Hammás získal mezi obyvateli Palestiny značnou popularitu. To mu pomohlo vytěsnit další palestinské organizace, a postupně získat moc nad celou Gazou.
S rozsáhlou finanční, ale i vojenské pomocí ze strany Íránu dokázal Hammás vybudovat také početné, a překvapivě efektivní ozbrojené síly. Kdyby Hammás neměl tyto prostředky získané ze zahraničí, nemohl by si dovolit vydržovat tak velké množství bojovníků – chudá Gaza by nedokázala vyprodukovat tolik prostředků. Díky vojenské pomoci od Íránu a obrovským dodávkám výzbroje si Hammás dokázal své ozbrojené složky patřičně vyzbrojit. Hammás tak dokázal vytvořit v poměru k velikosti a počtu obyvatel Gazy až nesmyslně velké, vysoce profesionální ozbrojené síly, které dokázaly realizovat i takový rozsáhlý teroristický útok, jakým byly útoky ze 7 října 2023.
Lze vůbec Hammás zlikvidovat?
I proto se ale nabízí otázka, zda vůbec lze takovou organizaci, jako je Hammás, skutečně zlikvidovat, či aspoň eliminovat.
Dokud bude existovat problém Palestiny, resp. Gazy, pokud bude trvat problém v podobě neexistence samostatného Palestinského státu, pak bude mezi samotnými Palestinci existovat podpora radikálních, až extremistických proudů, jaké dnes symbolizuje Hammás. Nutno říci, že existence takových radikálů není jen nějakou výsadou Palestinců, radikály a extremisty najdeme v jakémkoliv národě. Právě existence této veřejné, politické poptávky po nějaké radikální organizaci je pak pro celou otázku určující.
Stejně tak bude trvat existence Hammásu (či nějaké obdobné organizace), dokud bude trvat podpora Hammásu ze zahraničí, a to podpora jak ekonomická, tak i vojenská. I v případě, utrpí-li Hammás zásadní ztráty, nebude pro něj problém svou moc a své síly opět rychle obnovit.
Co by se tedy stalo, pokud by se Izrael rozhodl skutečně Hammás zlikvidovat, jak naznačují výroky jeho vrcholných představitelů, a to včetně B. Netanjahua?
Je pravděpodobné, že se Izraeli podaří zlikvidovat hned celou řadu vysokých představitelů Hammásu. Ostatně, Izraeli se již v minulosti podařilo některé představitele Hammásu zlikvidovat (a je třeba připomenout, že to bylo označováno za teroristický čin, Izrael byl za to rozsáhle kritizován – i to ukazuje na složitost situace). Jenže i tyto případy ukázaly, že to moc nepomůže. Hammás vždy dokázal takové lidi nahradit novými. Ambiciózních jedinců, kteří se chtějí v dané organizaci dostat až na samotný vrchol (což je spojeno s hmotnými požitky), se najde vždycky dost.
Pokud by se stala situace pro vedení Hammásu neúnosná, pak se vedení Hammásu může přestěhovat do zahraničí, do exilu. Tím by sice vedení Hammásu ztratilo pro běžné Palestince aureolu bojovníků, nicméně Hammás by to nijak neoslabilo. Své bojovníky, své ozbrojené složky by pak vedení Hammásu řídilo na dálku. To ovšem dnes, v době moderních komunikačních technologií, není nic složitého.
Je pravděpodobné, že se Izraelcům podaří zlikvidovat velké množství bojovníků Hammásu. Ale ani to nic neznamená. Nových bojovníků se v chudé Gaze najde vždycky dost, a to nejen díky tomu, že Hammás své bojovníky dobře platí. Bojovníci Hammásu se těší aureole bojovníků za Palestinu, mají vysoký společenský statut. I to je pro mnohé Palestince velkou motivací, aby vstupovali do řad Hammásu.
Nelze také opomenout, že v řadách Hammásu bojují i cizinci, občané dalších arabských států regionu. Obvykle je přitom nemožné je odlišit od rodilých Palestinců. Pokud by pásmo Gazy nedokázalo vygenerovat dostatečné množství bojovníků, mladých mužů ochotných bojovat, pak Hammás jen zvýší počty svých bojovníků ze zahraničí. A v arabských státech se nachází velké množství jak lidí sympatizujících s věcí Palestiny a ochotných bojovat, tak chudých lidí, pro které je účast v takové válce existenční příležitostí.
Izrael se také zaměří na likvidaci infrastruktury Hammás, a to zejména té vojenské. A zcela jistě se mu podaří velkou část této infrastruktury skutečně zlikvidovat. Hammás tak přijde o velké množství zbraňových systémů, přijde také o dílny, ve kterých jsou zbraně vyráběny. Jenže díky rozsáhlé finanční a technologické pomoci ze strany Iránu nebude pro Hammás problém tyto zbraňové systémy nahradit novými. Jistě to bude nějakou dobu trvat, Izraeli se tak podaří eliminovat hrozbu ze strany Hammásu přinejmenším na několik let. Nicméně za těch několik let tu může být ohrožení ze strany Hammásu znovu, a možná s ještě větší intenzitou.
Je také možné, že Hammás coby organizace bude na základě tlaku ze zahraničí právně zrušen, resp. zakázán (zatím ale nikdo nenavrhl cestu, jak toho dosáhnout). Jenže ani to nic neznamená. Vzápětí po takovém zrušení či zakázání může být vytvořena organizace nová, s jen trochu jiným jménem, ale se stejným cílem, tj. jak vytvoření nezávislého palestinského státu, ale i zničení státu Izrael. Do této nové organizace by přešli lidé Hammásu, a to jak nejvyšší vedení, tak i jeho střední management a běžní bojovníci. Tato organizace by navíc dostávala stejně jako Hammás prostředky ze zahraničí, Íránu a částečně i Kataru. A díky těmto prostředkům, ale i technologické pomoci by dokázala vytvořit úplně stejnou a stejně nebezpečnou vojensko-politickou organizaci, jako je Hammás – jen pod jiným jménem. Ale z hlediska faktického by se nic nezměnilo.
Z výše uvedeného vyplývá, že ani sebelépe koncipovaný úder ze strany Izraele, ani kombinace kroků vojenských, politických a ekonomických problém existence Hammásu, a především problém palestinského radikalismu nijak neřeší. Tento problém je do jisté míry neřešitelný, a lze jej pouze vhodnou kombinací kroků zmírňovat. Jenže proti takovému zmírňování hovoří fakt, že po útocích ze 7. října na obou stranách, a to i na straně izraelské, posilují spíše radikálové, kteří se budou snažit situaci řešit spíše razantně, silovými prostředky. Každý neuvážený krok navíc vyvolá protiakci druhé strany. Vše tak naznačuje tomu, že celý Blízký východ bude i nadále místem velice neklidným.
* * * * *
Image: https://pixabay.com/sk/photos/gaza-p%C3%A1sik-palest%C3%ADna-3829414/, by hosnysalah
